Nic není nemožné aneb vše je vždycky o přístupu. Takže ať mi napíšete jakékoliv své přání, vždy se snažím vám maximálně vyhovět a nehledat výmluvy proč něco nejde. Naopak se snažím přijít s návrhy, jak najít způsob vaše přání zrealizovat. I když si budete přát něco, co “neumím” – třeba proto, že jsem to nikdy nedělala – vždy se s ohledem na své možnosti snažím najít nejlepší cestu. A pokud už není vyšlapaná od někoho přede mnou, najdu si tu svou, tedy vlastně naši společnou. Začíná to podobně:
“Chtěla bych něco speciálního, jen ještě nevím přesně co. Můžeme něco vymyslet?”
A moje srdíčko zaplesá! A ano, častěji si přejí ženy. Muži si také umí přát. Svým vlastním způsobem. Třeba když mají poměrně přesnou představu, jak by “to” mělo vypadat nebo mají dokonce svůj vlastní návrh, jen potřebují něčí ruce, které by ho vyrobily. No co si budeme povídat, to mě zas tak moc “neba”, takže tohle opravdu nedělám.. Zkrátka nejsem jen stroj na výrobu a baví mě ten proces vymýšlení a tvoření a zkoušení a těšení se na výsledek.
Osobní přístup je samozřejmostí a personalizace v nejvyšší možné míře. A abyste si pod tím cizím slovem dokázali představit něco konkrétního, ukážu vám to na příkladu svatebního daru. O ten požádala jedna zákaznice, která pokaždé ráda přeje opravdu originálně osobně. Vlastně původně chtěla jen gratulaci ke svatbě s představou použití siluety snoubenců z jedné jejich společné fotografie. “Ano, to půjde. Ale zabere to poměrně dost času a tak je trochu škoda tu siluetu použít jen na přáníčko. Ono by pak vyšlo zbytečně draho. Co
k němu udělat i skleničky? Hezky by to ladilo a byl by z toho rovnou originální svatební dárek.”
A tak se acro jógová dvojice ocitla na přáníčku i na skleničkách.
Kdo by nevěděl, co je acro jóga, tak velmi jednoduše řečeno je to partnerská aktivita propojující prvky akrobacie, jógy a thajské masáže. Je hodně o důvěře a komunikaci, ale také o hravosti. Její prvky se dají velmi efektivně využít při protahování s dopomocí po jiných náročných aktivitách, kterého jinak sami nedosáhnete.
O správném protažení by vám mohly hodně povědět třeba poledancerky aneb tanečnice na tyči. Pozor, nepleťte si je s tanečnicemi u tyče. Nejsou to žádné striptérky z nočních klubů. Ačkoliv ženskost a někdy i ty vysoké podpatky k nim prostě patří. Pole dance nebo pole fitness je však hlavně oficiálně uznaným sportem provozovaným na vrcholové úrovni. Je jedním z nejestetičtějších vůbec a spojuje prvky tance, gymnastiky a akrobacie a podobně jako taktéž velmi populární street workout pracuje hlavně s vahou vlastního těla. V České republice působí hned dvě federace, které se popularizaci tohoto sportu již léta věnují a Praha je také hrdým domovem mistryně světa v této disciplině.
A proč tu vyprávím právě o těchto aktivitách? Zaprvé mám k oběma hodně blízko a zadruhé se z nich zrodily první ukázky toho, jak přání nebo dárek pojmout tak osobně, jak nejvíce to jde. Takže pokud chcete být opravdu osobní, nechtějte žádné anonymní siluety stažené
z internetu, nespokojete se s nápisem “nevěsta a ženich” nebo “pro Tebe”. Používejte konkrétní fotky a konkrétní jména.
Ať už si tedy budete přát svou vlastní siluetu nebo obrázek pro někoho blízkého – na přáníčko, na skleničku, na zápisník – neváhejte mi napsat, třeba prostřednictvím formuláře níže. A i když se chcete spokojit s “pouhým” papírovým přáním, nechte se inspirovat v galerii kolekce Stačí si přát.