Když se řekne dárkový poukaz, co vás jako první napadne? Mě osobně nějaký unifikovaný, potištěný kus papíru s razítkem, který má snad každý obchod nebo služba předtištěný v šuplíčku pro případ, že by chtěl někdo někomu právě u něj koupit dárek a nebyl si jistý výběrem.
Když se řekne poukaz na zážitek, tak už je to o něco konkrétnější. Za posledních zhruba dvacet let se u nás nabídka zážitků rozrostla a skýtá nepřeberné množství možností jak darovat něco nezapomenutelného. Něco, co hned nesníte, nevypijete, na co nezačne sedat prach nebo co se samo časem na prach nerozpadne.
Před několika lety se na mě obrátila slečna, že zahlédla na sociálních sítích moje přáníčka, a že by měla jednu speciální objednávku. Chce darovat mamince pobyt na horách, který už zaplatila, poukázku v hotelu zaprvé neumějí vystavit a poslat fyzicky a zadruhé nechce mamince dávat jen vytištěný papír s potvrzením zaplacení ubytování. Chce prý něco, co bude zároveň poukaz i blahopřání k narozeninám. Takže jsem se chvíli zamyslela, vyptala se, co má maminka ráda a jaké barvy, vybraly jsme spolu jsme motiv přání s kočkami, které má maminka ráda s tím, že dovnitř přání napíšu text o pobytu. Přání bylo v růžovo-přírodní kombinaci. Tenkrát jsem ještě hodně používala historický psací stroj a texty psala na něm. Mělo to jednou nevýhodu, že máte jen jeden pokus. Jakmile se překlepnete, můžete začít znovu. Úplně samostatný příběh by byl o tom, když si kamarád přál pro kamaráda blahopřání s textem detektivky, který jsem také přepisovala na psacím stroji. A ano, hádáte správně, nebylo to na první pokus, ani na druhý. Vlastně už ani nevím na kolikátý, ale znovu už bych to přání vyrábět nechtěla.
Někdy se na mě zákazníci, kteří si takto objednávají přání, obracejí i s tím, co mají vymyslet jako dárek. Že si nevědí rady. Tady opět začíná detektivní práce, doptávání, přemýšlení, vymýšlení. Nejdřív toho, co by to mělo být a pokud je to z kategorie zážitků, jak by se to dalo ztvárnit na poukaz. Tuhle část mám fakt ráda a baví mě. Sbírám pak zároveň inspiraci pro budoucí zákazníky, když si s výběrem dárku nevědí rady. Protože spoustu lidí ani nenapadne že a na co všechno se dá takový dárkový poukaz vyrobit, když sami nejste ani obchod ani služba, chcete darovat někomu blízkému zážitek, který buď nejde koupit anebo se na něj chcete složit s více přáteli. Jenže jak oslavenci dát se zážitkem při gratulaci aspoň něco do ruky?
Někteří už vědí a tak objednávají docela pravidelně. Anebo nepravidelně vždycky, když nějaký takový poukaz potřebují. Další se díky nim mohou alespoň inspirovat a uložit si tuhle možnost do virtuální nebo papírové paměti pro použití v budoucnu.
Ano, nejčastěji si každý vzpomene na poslední chvíli. V lepším případě týden předem, v horším několik dnů. Ono se týden může zdát jako dlouhá doba. Ale dostačující je jen tehdy, když v tom týdnu dokážu těch několik hodin práce v kuse někam napasovat. Není totiž nic horšího než odcházet od rozdělané práce a pak se k ní vracet a nevědět, kdy jste skončili. Potom také záleží na tom, jestli zákazník ví co chce anebo ne. Pokud neví, v takový okamžik sáhnu po už realizovaném návrhu a připravím jeho adaptaci. Někdy tvořím z úplně nepopsaného listu – záleží, kolik času zrovna na tvoření aktuálně mám a co je v danou chvíli možné stihnout.
Ano, zázraky umím na počkání a nemožné do tří dnů, ale víte jak je to s tou kreativitou pod časovým tlakem. Připravujete se o to nejlepší. A i když pak často slyším „To ale nemusí být nic složitého,“ tak si většinou autor téhle věty neuvědomuje, jak těžké je vymyslet něco jednoduchého, natož pak geniálně jednoduchého. No kdyby to lidi věděli, tak by si to vymýšleli sami a neobraceli se na mě, že jo. Jenže oni to alibisticky svádějí na to, že to mezi jejich dovednosti nepatří ani nepatrně, kdežto já mám zřejmě v tomhle ohledu nějakou superschopnost. No po těch letech praxe už vlastně asi docela mám.
A ať už víte nebo nevíte, začínáme vždycky tím, pro koho přání je. Není totiž důležité k čemu přejete, ale komu. Pak se vás zeptám, jakou má dotyčný rád barvu a začnu z paměti vytahovat už realizovaná přání a poukazy. Někdy to stačí se zavřenýma očima, někdy prostě otevřu počítač a objevím návrh, na který jsem třeba už zapomněla, ale který se pro danou příležitost náramně hodí. Stačí změnit jméno, datum, barvu, platnost, obrázky, vlastně tedy nakonec úplně všechno, ale ten zapomenutý poukaz vám prostě aspoň ukáže směr. Pak už se ho stačí jen držet a neuhnout a poukaz se po několikahodinovém vymýšlení dá vyrobit i za jednu noc.
Když ovšem máte z čeho a ten poslední kousek materiálu v barvě, která se na něj perfektně hodí si nepozorností nějak nezkazíte a nemusíte vymýšlet náhradní řešení, které při předávání nejdřív chcete zatajit, ale pak se stejně prásknete, že jste to zkazili. Ale každý byl zatím vždycky spokojený, když jsem mu zachránila sedací sval nejoriginálnějším poukazem, jaký kdy komu dal.
