Jednoho únorového dne jsem si byla vybírat “dárek z obálky” od maminky. Když mi ji k narozeninám dávala, řekla mi: “Vyber si něco, co ti mě bude vždycky připomínat, já sama si netroufnu a chci, aby se ti to opravdu líbilo.”
Už když mi to maminka říkala jsem věděla, že to bude některá z úchvatných vůní, které tvoří Ricardo Ramos ze španělské Granady. Okouzlily mě na tiskové konferenci, kterou pořádaly Kosmetické Delikatesy Madeleine, a jejichž majitelkou jsem byla oslovena k výrobě papírových vějříků určených právě k degustaci novinek od Ricarda na tiskovce.
K osobní ochutnávce jsem se dostala až po několika měsících a strávila v kouzelném obchůdku s jeho příjemnou majitelkou Ivanou Rudićovou krásné odpoledne milým a inspirativním povídáním nejen o vůních, ale i chystaných novinkách. Třeba o luxusní verzi Krajkového srdce ve zlato-černé kombinaci které by se krásně vyjímalo v části interiéru stylově zařízené parfumerie. Ještě toho večera jsem jeho prototyp nedočkavě vyráběla mezitím, co se 4 různé vůně na mých zápěstích a loketních jamkách rozvíjely do své plnosti. Za pár hodin bylo jasno. A už jsem se nemohla dočkat, až si novou vůni obléknu.
Druhého dne bylo všechno jinak. Tři muži v černém mi přijeli oznámit nejhorší zprávu mého života. Do černé se v tu chvíli zahalily všechny mé myšlenky a vše začalo chutnat po slzách.
A i když jsem za ní znovu jela, už nebylo možné ucítit její pevné objetí, kterým se se mnou loučila při poslední návštěvě. Celou tu dobu v náhle prázdném bytě jsem myslela na jedno. Navždycky mi zůstane v srdci a vůně vybraná toho dne, kdy na křídlech větru odcházela, mi její objetí bude navždycky připomínat.
Pro “tekuté” objetí s vůní čerstvě posekané trávy jsem se dostala až po třech dnech. A jedno skutečné k němu přidala princezna z pohádky, z jejíchž rukou jsem přebírala flakonek s názvem Sacro Monte – Svatá hora.
První vesele barevnou částí oděvu po mnoha týdnech smutku se jako z černé anekdoty stala paradoxně rouška a zdálo se, že doba temna se jen tak vzdávat nehodlá. Ale lépe než ve smutku se žije v radosti, lépe než se zakrytým nosem se dýchá s tím zabořeným do trávy a květů sedmikrásek. A tak tuhle vzpomínku věnuju všem, které nosíme v srdci a se kterými se – ať už díky karanténě nebo bez ohledu na ni – nemůžeme objemout. A pokud je někdo, kdo takové objetí potřebuje, obejměte ho. I papírové objetí v obálce dodá mnoho sil v překonávání těžkých chvil. A nikdy nevíte, které by mohlo být to poslední.